Pár slov o

Jmenuji se Jan Paták, narodil jsem se v Liberci v roce 1977. Toto překrásné a v té době někdy smradlavoučké město jsem opustil v pěti letech a přestěhoval jsem se do Trutnova. Zde se mi dostalo skvělé a moderní školní výchovy na místní a velice vzdálené 4. základní škole. Již tehdy jsem byl nucen vstávat velice časně (někdy i v 7.45), abych se aktivně účastnil výuky.

Jako "správný trutnovák" jsem si v osmé třídě vybral střední školu až v Turnově. Byla to hotelovka. Zde jsem se naučil zapínat troubu, plyn a to dokonce tak, aby se mi u toho nic nestalo. Byla to fantastická škola. Chemii, kterou jsem po drilu pana učitele Čapka ovládal levou zadní, jsem se nemusel vůbec učit. To byly časy... Naopak jsem musel pilovat klapání na psacím stroji a počítač jsem tenkrát bral za svého nepřítele. Jenže jak to v životě chodí, tak se z nepřátel stávají přátelé. V tomto případě velice dobří...  Jedinou nevýhodou této kulinářské školy bylo to, že mě nepřipravila na přijímací řízení na vysokou školu. To prostě v učebním plánu nebylo.

Tak jsem se rozhodl, že se připravím sám. Po dvou neúspěšných pokusech s matematikou jsem to zde zabalil a jel jsem se připravovat jako au-pair do Spojených států amerických. Jak se říká do třetice všeho dobrého. A to platí. Dostal jsem se do Olomouce na Fakultu tělesné kultury při Univerzitě Palackého na obor učitelství pro střední školy, kombinace tělesná výchova - anglický jazyk. A to vše mě dělá jednoho z nejstarších studentů v ročníku. I ti, kteří promují, jsou mladší. Je to boj, ale zatím odolávám. Z naší skupiny kluků, kteří studují TV a další předmět na fildě, přežili z 13 pouze 3. Tomu se říká síto a můžu vám říct, že má ohromně obrovská oka. A to teprve přichází třetí semestr.

K mým zájmům patří sport všeho druhu především basket, který hraji již od svých 8 let. Provozuji všechno ostatní jako normální a obyčejní lidé. Stejně jako všichni zdejší spoluobčané spokojeně žiji od roku 1984 na kopci, který se jmenuje Humlák. Zdejší panelové domy fungují jako tamtamy a zprávy se zde šíří ohromnou, někdy až neuvěřitelnou rychlostí. Že by naše síť a internet....??? Je to velice možné, ale od té doby co k nám byl zaveden internetový kabel uplynulo v řece Úpě mnoho vody a já skoro zapomněl, jak pomalé to bylo s modemem... Štěstí, že máme Pippy. Ti do toho dali hodně šťávy. A nejen té elektrické...

Život ukáže, co bude dál...

                                                                                         


E-mail