Trek po západě - Od Seattlu až po San Francisco (srpen 99)
Den první - Mt Rainier národní park
Den druhý - přejezd do Idaho, Coeur d´Alene
Den třetí - přejezd do Montany, národní les Gallatin
Den čtvrtý - Yellowstonský park
Den šestý - národní park Grand Teton, Jackson Hole
Den sedmý - rafting, Jackson Hole
Den devátý - Nevada, jezero Tahoe
Den jedenáctý - Yosemtiský park
Den dvanáctý - Yosemtiský park
Jiz v prosinci minuleho roku jsem si vybral v katalogu nejmenovane CK (Trek America) zajezd, na ktery bych se chtel podivat. Hodne dlouho pred tim, nez jsem se dostal do USA, jsem totiz snil o tom, ze se mozna jednou podivam na dve mista lezici prave zde. Jsou to dva svetozname narodni parky. Ten prvni je znamy pro svou geotermalni einnost a divokou prirodu - Yellowstonsky narodni park. Na svete jsou uz jenom dve dalsi pdobna mista - Novy Zeland a Island. Yellowstonsky park je unikatni tim, ze se jedna o prvni narodni park na celem svete. Byl zalozen 1. brezna 1872. Tim druhy mistem, ktere jsem chtel navstivit, je Yosemitsky NP.
Z techto duvodu jsem si vybral
zajezd nazvany Northwest Escape (severozápadní únik). V lednu jsem si
zarezervoval zajezd (cena okolo 800 dolaru) spolecne s letenkou (cena 380
dolaru). Pripravy jsem zacal velice brzy. Uz v kvetnu jsem otravoval rodice, aby
mi poslali poradny cesky batoh za rozumnou cenu. Tak rodice kouplili 80 litrovy
batuzek. Americke batohy jsou trikrat drazsi a take trikrat mensi. Balil jsem si
samozrejme na posledni chvili - vecer pred odletem. Do batohu se mi vesel i
spacak, ktery jsem si vychytrale pujcil od nasich sousedu.
Rano, 4. srpna, me Ingrid (nemecka au-pair) zavezla na letiste. Odletal jsem v 8:20 pravidelnou linkou spolecnosti Air Continental do Houstonu v Texasu. Houston byl jen mezipristanim pred dalsim spojem do Seattlu ve state Washington. At jsem tam dupal jakkoliv silne, tak jsem proste na tom letisti v Houstonu na ropu nenarazil. Asi ze me tedy milionar nebude. Do Seattlu jsem dorazil ve 2:20 mistniho casu. Z letadla jsem videl NYC, Apalacske pohori, Oklahoma City, Rocky Mountains a take hodne lesnich pozaru. Z letiste jsem okamzite ostrelhbite zamiril do hotelu, rychle se ubytoval a hned mazal do mesta s dalsima dvema Holandanama a jednou Japonkou. Seattle je dalsi z modernich mest. Nejznamejsim mistem v Seattlu je Space Needle, coz je vysoka vez, ze ktere je pekny vyhled na mesto. Z jedne strany Seattlu je more, kde je obrovsky pristav (nakladni a take pro americkou namorni flotilu vcetne letadlovych lodi) a z druhe strany jezero Washington.
Námořní přístav • Seattle - centrum •Oklahoma z letadlaí
Prohlidka mesta byla kratka, protoze jsme meli v hotelu sraz se vsemi ucastniky zajezdu. Prihlasilo se docela hodne lici a proto byly udelane 3 skupiny po 13 lidech. Kazda skupina byla naprosto nezavisla. V nasi skupine se sesli lide z celeho sveta - Sacha, Cindy, Manu a Jean z Francie, Joanne a Pete z Australie, Rita z Nemecka, Dick z Hollandska, Mariko z Japonska, Amy a Vicky z Velke Britanie, ja a nas maly velky vudce Mike z USA (160 cm). Abychom se trochu seznamili, tak nam tam na ucet Treku kouplili pivo. Po zhruba hodine ti nejslabsi jedinci odpadli (v rozplavbe) a ja jsem zustal v baru sam se dvema ucitelkama z Anglie. My jsme si povidali i s Mikem dalsi asi dve hodiny a pak jsme sli taky spat, protoze jsme vyjizdeli rano v 7:30. Ja jsem byl na pokoji s Australanem Richardem ze Sydney, ktery ten den dokoncil jeden trek. Ja jsem si tedy v klidu naridil budika na pul sedmou, abych si stihl vsechno poradne zabalit a umyt se. Tak jo. Rano budik zvoni jako o zavod. Ja vstanu, cely nateseny, ze uz to zacina. Odhrnu zaclonu a koukam, ze venku je jeste tma. Rikam si, kurna to tu maji o pul sedme stale jeste tmu??? Jak jsem tak cucel z okna cely rozespaly, rikal jsem si, ze to neni mozne, ze se neco stalo s budikem. Mam jeste jedny hodiny na fotaku, tak jsem se na ne koukl. Digitalni hodinky blikaly 3:30 rano... A v ten okamzik jsem byl na sebe nasrany, ze ja blb zapomnel na budiku posunout cas z vychodniho na zapadni. Tudiz jsem vstaval o pul ctvrte misto o pul sedme. Tak jsem se nekolikrat uderil do hlavy a sel spat. Aspon proziju to nadsene vstavani jeste jednou...
Mt. Reinier z blízka a z dálky • jeden z obrovských ledovců • povinné skupinové foto
Den prvni, ctvrtek 5. srpna
mapa
Rano (myslim tim opravdove rano) vse probehlo v pohode. Vcas jsem vstal, umyl se, zabalil si a zu jsem kracel k recepci. Pri snidani jsem se opet nachomytl u anglickych holek. Snidane byla vic nez lehka. Jeden americky kolacek a dzus. S tim se tedy Trek moc nepretrhl. Pak jsem hladovel az do dvou hodin. O pul osme prijel pred hotel Mike s minibusem. Na strese byla pripevnena vetsi zahradka (ja bych to nazval zahradou), na ktere byly ulozene stany, varice, plynove bomby, zavazadla a vse ostatni. Vsechno jsme to nalozili, prikryli plachtou a vyrazili. Ja jsem sedel vedle Mika. Clovek, ktery sedel vedle Mika, byl ten den povysen na DJ. Obsluhoval klimatizaci, muziku a navigoval.
Jeli jsme smerem Mt. Rainier NP (zalozeny 1899), ktery se nachazi pouze 80 mil jizne od Seattlu. Zde jsme meli stravit celkem 2 dny, ale kvuli enorme velkemu mnozstvi snehu, ktery napadl v zime, jsme zde stravili jen jeden den. Mt. Rainier NP je pouze jedna hora - aktivni vulkan, stary 1 milion let. Mt. Rainier ma nekolik vrcholku, nejvyssi je primo na vrsku vulkanu - Colombia Crest, 4392 m. Samotnou horu a uboci pokryva 25 ledovcu, jejichz tloustka se pocita v desitkach metru. Prumerny uhrn snehovych srazek za zimu je neco pres 10 metru!!! My jsme zde byli na zacatku srpna a snehu zde bylo vic nez dost, nekde i desetimetrove zaveje. Udelali jsme dve mensi tury, z cehoz jsme na snehu stravili vice nez 3/4 cesty. Dalo se dobre klouzat na botech, tak jsme se pekne vyblbli. Na nekterych mistech, kde snih odtal, se probouzelo jaro. Malym kerikukm narustaly listky jarni rostliny byly prave v kvetu.
Jaro v srpnu • Ledovec Nisqually • Tura na sněhu
V poledne jsme meli obed. Sandwiche.
Na stul se z chladicu vyndalo vse a pak si kazdy udelal chleba se vsim vsudy
podle sveho gusta. Navstevnicke stredisko bylo ve vysce 1700 metru, takze od
tamtud byl pekny vyhled. Asi ve 4 hodiny jsme vyrazili smerem ke kempu, ktery
byl dalsich 70 mil od Mt. Rainier. Kemp se nachazel u mesta Yakima stale ve state
Washington. Postavili jsme uplne nove stany (velke stesti, ze je zrovna
koupili), pripravili varice na prvni veceri. Mike varil spagety. Moc nam to vsem
chutnalo. Jinak jsme byli rozdeleni do 3 skupin. Jedna skupina pripravovala
snidani, obed a veceri, druha skupina omyvala cely den nadobi, treti uklizela
auto. Takhle jsme se stridali po kazdem dni. Nejhorsi bylo umyvani nadobi. Taky
bylo vsude hodne komaru, takze jsme se museli strikat repelentem. Ten vecer take
zacala pivni rutina. Dick koupil jako prvni dvanact piv a dosti rychle se po
nich zaprasilo. Ten vecer jsem mel dve piva a ani jsem nevedel, ze to bylo
nejmene piv, ktere jsem vypil za jedny den behem dalsich dvou tydnu. Opet u
stolu zustali jen ti nejsilnejsi jedinci - Anglicanky, Australani, Dick a ja.
Den druhy, patek 6. srpna mapa A mapa B
Rano jsme po snidani a po slozeni
stanu nalozili vsechny veci na auto a sli jsme hrat basket. Pred recepi byly dva
kurty, tak jsem skromne navrhl, ze bychom si mohli jit na chvili zahrat. Tak
jsem vsem ukazal, jak se zatlouka v CR. Po basketu jsme vyrazili smerem Idaho,
mestecko Coeur d´Alene. Cesta nebyla nijak zvlast zajimava, protoze jsme
projizdeli polopousti a prerii. Nebyly tam zadne stromy, jenom misty male keriky
asi tak ke kolenum. Jak jsme se blizili k Idaho, tak se s vyssi nadmorskou
vyskou zacaly objevovat smrky a borovice. Projeli jsme take mestem Spokane.
Pred Coeur d´Alene jsme se dostali do solidnich kopecku a po prujezdu mestem
jsme po celkovych 320 milich (500 km) dojeli do kempu. Nejdrive jsme zajeli
nakoupit potraviny a pak jsme postavili stany a vsechno ostatni. U mesta bylo
obrovske jezero se jmenem stejnym jako mesto. Sli jsme se hnedka vykoupat. Voda
byla docela studena, ale po dlouhe ceste to bodlo. Vecer jsem pak s nasi
pracovne - zabavni skupinou (Anglicanky Vicky, Amy, Japonka Mariko a ja) varili
veceri. Ze zacatku vse probihalo normalne. Cibule, maso, zelenina atd. Holky
varili ryzi. Maso uz jsme meli hotove a v nestrezenem okamziku vidim, jak ty dve
anglicky ucitelky smichavaji maso s varici se ryzi. Tak jsem na to koukal jako
husa do flasky. Prisel jsem tedy k hrnci, koukl do nej a slusne jsem se optal,
co ze to vlastne varime. Oni ze rizoto. Ja jsem se od toho rizota okamzite
distancoval, jelikoz jsem videl jenom varici se vodu. Vsem jsem pak vesele
oznamil, ze nasledky za veceri nese Velka Britanie. Vypadalo to dosti divne. No
ale holky vedely (aspon trochu), co delaly. Jidlo nebylo spatne, vlastne to i
docela chutnalo. Ale muzu rict, ze jsme se vsichni strasne moc zasmali. Pri tom
vareni jsem si pripadal jako dvorni bavic. Stacila dve tri slova na adresu
rizota a vsichni jsme se tam valeli na zemi. Po dobre anglicke veceri jsme jeli
do mestecka zahrat si minigolf. Cestou se vsude a ze vsech stran blyskalo, certi
se honili a chystalo se to na velkou bourku. My jsme si pujcili hole a micky a
zacali jsme hrat. Samozrejme, ze zacalo prset. Tak jsme to vsechno prolitli.
Nase micky jsme neustale lovili z jezirka, ktere bylo uprostred. Do auta jsme
nastupovali docela mokri. V kempu jsme pak pred spanim dali jeste medicinu a za
mohutneho hrmeni a blesku se slo spat. Jen co jsem ulehl, tak zacalo chcat tak
silene, ze jsem myslel, ze nas to vyplavi. Takovou bourku jsem nezazil ani v
Julskych Alpach a to ze jsme tam jednu poradnou chytli.
Den treti, sobota 7. srpna
mapa
Po snidani a nalozeni auta jsme
vyrazili na delsi cestu do Montany. Cesta ubihala docela rychle. V Idaho jsme se
rozloucili se stromy, celou cestu az k hranicim Yellowstonu byly prerie.
Nadmorska vyska se zvysila (okolo 1500). Cestou jsme opet nakoupili jidlo.
Projizdeli jsme mesty Missoula, Butte a nas kemp byl ve meste Bozeman, vzdalenem
400 mil (650 km) od naseho predchoziho stanoviste. Postavili jsme stany,
umistili varice a kdo chtel, jel na kratky vyslap do narodniho lesa Gallatin,
ktery navazuje ze severni strany na Yellowstonsky park. Vyslap trval asi hodinu
nahoru a 40 minut zpet. Cilem bylo videt Paradise vodopady. Po navratu do kempu
jsme meli veceri - hovezi steaky, salat, hamburgry - ne od McDonald´s, tudiz to
bylo dobre. Po veceri jsme se sli vykoupat do prirodnich teplych pramenu, ktere
se nachazeli primo v kempu. Meli tam asi 6 bazenu s ruzne teplou vodou. Pekne to
smrdelo, ale pry to bylo lecive - neonemocnel jsem. Vetsina lidi se koupala ve
venkovnim bazenu, ze ktereho se pekne coudilo. Na noc jsme dali zase nakou tu
meducinu, aby se dobre spalo.
Den ctvrty, nedele 8. srpna mapa
Na tento den jsem se strasne moc tesil. Po nalozeni auta jsme vyrazili smerem Yellowstonsky park. Na okraji parku jsme se samozrejme vyfotili u napisu Yellowstone NP, zaplatili jsme vstup a uz jsme si to svisteli na prvni okruh. Yellowstonsky park je vyjimecny svou geotermalni cinnosti, ktera je vetsi nez na Novem Zelandu a Islandu. Prvni okruh vedl smerem k nejznamejsimu gejziru Old Faithful. Jen par stravenych minut v aute a uz jsme mohli sledovat paru nad vsemi temi jezirky, gejziry a dokonce i nad rekami a potucky. Nase prvni lovecke uspechy - tri srnky a labut. Jinak YNP prozil v roce 1988 pohromu v podobe lesnich pozaru. Od blesku se na nekolika mistech rozhorel pozar a protoze ten rok byl velice suchy, pozar se siril velice rychle. Skoro polovina rozlohy narodniho parku lehla popelem. Celkem shorelo zhruba 6.000 km ctverecnych lesniho porostu. Jedenact let po pozaru to vypada sice stale trochu smutne, ale ochranci rikaji, ze se aspon obnovi les. Sisky stromu, ktere lezely na zemi a i ostatni, ktere byly v korunach stromu se zarem ohne rozevrely a po pozaru se na zem vysypaly miliony seminek. Dnes je YNP zase zeleny. Stromky maji tak max. 2 metry a je jich strasna spousta.
Spálená krajina •Gejzír Clopsydra •Vyvěrající žhavá voda • Jelen pohodář • Bahenní sopka
Nase prvni zastavka byla u fontany Paint Pot. Nejdrive jsme videli vodou zality krater, ze ktereho pramenila voda. Vsude to smrdelo sirou. Pak jsme videli pekne bublajici bile blato, jakousi bahenni sopku. Jen par metru od blata byly dve diry do zeme, velike asi pul metru v prumeru, ze kterych unikal plyn. Bylo to pod obrovskym tlakem, protoze to znelo, jak kdyz "sere" tisic slonu. Ja nevim , k cemu bych to prirovnal. Mozna k ramusu z textilniho zavodu. Nevim. Dale tam byly dalsi kratery a diry, s kterymi se nic nedelo. Vedle nich byl nadherny gejzir, ktery chrlil vodu do vysky 3 - 4 metru. No a na konec to nejlepsi - jeste silnejsi smrad siry. Malem jsem z toho sel do kolen. Po dalsim popojeti jsme se zastavili u gejziru Clopsydra. Pak uz jsme upalovali ke gejziru Old Faithful. Kolem toho gejziru jsou postavene budovy ochrancu, jeden hotel a ruzne obchudky se suvenyry. Trochu poamerictene. Odl Faithful je cinny kazdych 65 - 75 minut. Erupce je moc pekna (v obdobi, kdy je hodne vody, strika do vysky 60 - 70 metru), trva 2 - 3 minuty a kolem jsou stovky prihlizejicich. Cely park je silene precpany turisty, takze nejlepsi bylo zajet na nejvzdalenejsi mista, coz jsme udelali druhy den. Po Old Faithful jsme se naobedvali a jeli jsme smerem k Yellowstonskemu jezeru. Pred jezerem jsme narazili na rodinku srn s mladaty. Kolem jezera je spousta dalsich malych jezirek, kde vyvera horka voda. My jsme dale jeli podel reky Yellowstone az k vodopadum (Nizsi a Vyssi vodopady) a ke Grand kanonu Yellowstonskeho parku. Tesne pred kanonem to byl prvni okamzik, kdy jsme videli bizony. Male stado, asi 20 kusu, dvakrat vetsi nez nase ceske kravy. Zpet ke kanonu - reka vyhloubila neuveritelny kanon, ktery je par set metru hluboky. Kamen je zde opravdu zluty, nekde ma oranzovou a cervenou barvu (voda zpusobuje zabarveni kamene). Byl to jeden z nejlepsich pohledu za cely trek. Cestou jsme videli dalsi spoustu jezirek a pramenu a pary. Pri ceste se take velice ochotne nabizeli jeleni k foceni. Byli obrovsti a meli ohromne parozi. Jeste jsme si udelali malou prochazku k odlehlemu mistu Artist Paint Pot, coz opet byly prameny teple vody, unikajicich plynu a malinke gejziry. Take hodne smradu. Do kempu jsme prijeli ve velice dobre nalade, z auta hrmela muzika a my jsme po vylozeni nakladu tancovali na strese auta. Cely kemp se na to koukal. Byla strasna prdel. Ti ostatni si asi mysleli, ze jsme trochu bumbali, ale ne. To jen dobra nalada. Postavili jsme stany , ja jsem vtipne holkam z Anglie prihodil nejake to spinave pradlo na vyprani a mel jsem se dobre. Zase jsme delali jidlo, tentokrat mexicke. Uz nevim, jak se to jmenovalo, ale bylo to dobre. Smes z kureciho masa, zelenina, nejake omacky a cele zabalene v placce. Vecer dla opet nejsilnejsi skupina nejakou tu lecivou tekutinu a slo se spat, jelikoz jsme se rozhodli na druhy den vstavat v 5 hodin, abychom videli co nejvice z divociny.
Old Faithful •Začátek parku • Kaňon
Den paty, pondeli 9. srpna
mapa
Rano v pet hodin me vzbudil budik. Byla jeste tma. Po peti hodinach spanku jsem byl opet unaveny. Jak tak lezim, tak slysim jakasi zvirata - vyt. Taky ze jo. Kousek od naseho kempu byl maly utulek pro vlky, ktere pak pousti na svodobu. Ve spacaku me bylo moc dobre. Byl jsem lehce ustrojen, zadna zima. Jenom budku jsem mel lehce studenou. Oblikl jsem si sustaky a sel jsem ven. V tom okamziku se do me dala takova kosa, ze jsem nevedel ci a kde to jsem. Myslel jsem si, ze nas stan byl oroseny. Neby. Na stanu byla krusta ledu. Pres noc totiz mrzlo. Byly tri pod nulou. Zadna prdel. Vsechno bylo pod ledem. Stul, varice, chladice. Proste ze vseho jsme museli oskrabat led, nez jsme to pouzivali.
Bizoni, usazeniny minerálů a nádherná krajina
Z kempu jsme vyjeli v sest a v sedm hodin jsme jiz byli v parku. Z jakekoliv vody stoupala para. Nekde to udelalo mistni mlhu, ze se pomalu nedalo ani jet. Bylo to moc pekne. Vsichni turisti jeste chrapali a my jsme tam byli sami. Zamirili jsme do severovychodni casti parku. Po zhruba deseti minutach jizdy jsem ja, slepy, hluchy a nemy, uvidel v dalce jakesi podezrele tecky. Tak jsem okamzite zakricel bizoni a vsichni se malem posrali. Opravdu to byli bizoni. Ohromne stado, rekl bych 100 - 200 kousku. Bylo tam hodne mladych. Meli jsme dalekohled, tak jsme je mohli porozovat. Nadhera. Vsude na parkovistich, taboristich atd. v te casti parku byly cedule s upozornenim na medvedy. Napr: Tabor 3L2 pro napadeni stanu medvedem uzavren. Silne varovani pro kemp 3L1. Pred medvedy nejste v teto oblasti v naprostem bezpeci atd. Podporeni temito uklidnujicimi slovy jsme vyrazili. Nejprve jsme museil prejit reku Lamar, nastesti tam byl most. Pak jsme za neustaleho pozorovani zemnich veverek, svistu a ostatnich malych zviratek vyrazili na prerii. Po vyslapnuti maleho kopce jsme sesli z cesty a samozrejme jsem musel jit v cele a vsichni jako husy za mnou. Vysplhali jsme se na maly kopecek a ja, ze jsem byl prvni, tak jsem sledoval cestu pred sebou. Z toho kopce jsem uvidel jak pred nami utika jakesi zvire. Bylo to velke jako pes. Pak se to zviratko zastavilo a koukalo se smerem k nam. A to uz jsme meli v rukach dalekohledy. Bylo to pouze na par vterin, ale podle naseho maleho mistniho klice, ktery jsme meli s sebou, jsme zviratko identifikovali jako kojota. Kojot je jen o neco malo mensi nez vlk a ma svetlejsi srst. Po dalsich par set metrech jsme nasli nejakou zvireci lebku a kosti. Za dalsich deset minut chuze jsem opet ja (nejbystrejsi cesky houbar) zjistil, ze nas ze strany pozoruje stado vidlorozcu. Je to zvire o neco mensi nez srna, maji jinak zbarvenou srst a divne zahnute rohy. Pokracovali jsme dale. Po hodine chuze jsme to otocili zpet k autu. Se shora sel jeden par lidi, tak jsem se ja a Pete z Australie s nimi dali do reci, nacez jsme se dozvedeli, za asi tak mili od nas je grizzly. Tak jsme se na sebe podivali a okamzite se dali do klusu smerem do kopecka. Ubehli jsme neco pres kilak a na otevrene plani jsme hledali medu bedu dalekohledem. Ale bohuzel asi zalezl do nory, nebo nekam odbehl. Tak jsme malikno nastvani bezeli zpet. Na ceste zpet jsme videli stado vidlorozcu jeste jednou, ale ve vetsim poctu. Tentokrat jsme je vyrusili a oni kolem nas probehli.
Po teto ture jsme zajeli na misto, kde se muze jist. Zrovna od tamtud odchazeli dva bizoni, tak jsme prisli o spolecnost. Po obede nasledovala dalsi tura na sedlo Dunraven, ktere bylo 2700 metru vysoko. Sli jsme z 2200 m. Se shora byl nadherny vyhled na Yellowstonsky kanon, bylo videt i Yellowstonske jezero, narodni park Grand Teton atd. Po tomto vyslapu nasledovala navsteva teplych pramenu Mammoth. Je to obrovksy kopec usazenin a mineralu, ktery se za staleti a tisicileti vytvoril z vyverajicich teplych pramenu. Nelze popsati, nutno videti na fotkach. Je zde i nejvetsi gejzirovy kuzel, ktery je 5 metru vysoky. Gejzir samotny je jiz nekolik let necinny. Mike - nas vudce - si velice zkusene zabouchl klicky od auta, tak nam trvalo dobrou hodinu, nez jsme se dostali do auta. Timto koncil nas den. Dojeli jsme do kempu vsichni unaveni, udelali veceri, dali si povinnou desinfekci a slo se na kute.
Kaňon yellowstonského parku a tanec na střeše
Den sesty, utery 10. srpna
mapa
Rano jsme vstavali v sedm, slunicko uz svitilo, ale led byl opet vsude. Byla stale poradna zima. Po zbaleni stanu a nalozeni vseho na auto jsme vyrazili smer Grand Teton NP. Jeste v Yellowstonu jsme videli velikeho ptaka jeraba piskoveho a za dalsich deset minut jsme dostali do dopravni zacpy zpusobene jednim zviratkem. Zastavili jsme kvuli jednomu z nejhezcich momentu - videli jsme obrovskeho losa samce. Jeho parohy byly nadherne. Stal do poloviny nohou ve vode a kazdou chvili ponoril celou hlavu pod vodu, aby vybral ze dna sladkovodni rasy. Z hlavy mu pak stekaly proudy vody. Vzdycky nas zkontroloval, jestli nejsme moc blizko a pak jidelni rutual opakoval. Za chvili jsme uz byli v Grand Tetonu, povinna fotka napisu narodniho parku a jeli jsme do navstevnickeho strediska, prohlidli si indianske muzeum a udelali si malinkou prochazku u jezera Jackson pod stity Grand Teton (4.197 m). Nasledovala jizda z parku do mesta Jackson, presneji za mesto Jackson, kde byl nas kemp. Postavili jsme stany, polni kuchyni a predvidave jsme umistili nad kuchyni i plachtu. Vecer jsme sli do kovbojskych baru v Jacksonu. Jeste pred tim si v kempu kazdy zlepsil naladu par pivy. V kovbojskem baru jsme opet pili pivo a hrali kulecnik. Ja jsem malem jednomu (jakoby) "kovbojovi" pritom vystouchl oko. On byl trosicku opity, tak by to ani necitil. Ten "kravi muz" si pak s nami zahral jednu partii. Byl docela namol, uz se ani poradne do koule trefit nemohl. Na opasku mel bourak ostruhy a kdyz se opravdu uz nemohl trefit, tak si vzal slunecni bryle, aby lepe videl. Bylo mu to ovsem hovno platne. Prohral. Holky ocekavali potize, ale kovboj si s nami podal ruku a sel zase chlastat. My jsme se presunuli k podiu, kde hrala ziva muzika. Tak jsme to tam roztocili s kazdou holkou. Tancovat coutry neni slozite, to se akorat musi slapat do rytmu a pak clovek zkousel, co tam okoukal. Myslel jsem si, ze me rano bude trochu bolet budka, ale bylo to v pohode. Na ceste zpet do kempu jsme malem prejeli kojota.
Obrovský los se živí a my jsme v Grand Tetonu NP
Den sedmy, streda 11. srpna
mapa
Pres noc se prehnala lehka bourka. Po snidani jsme meli objednane raftovani na rece Snake. Pocasi se docela umoudrilo, zacalo i svitit slunicko, tak bylo docela teplo. Vsichni si vzali kratasy na plavky, sandale a lehka tricka. Ja jsem si vzal jen sustakovku navic do batohu. Pozdeji jsem litoval, ze ja blb si nevzal do batohu neco sucheho na prevleknuti. Jak jsem rikal pocasi bylo pekne. Sjeli jsme do udoli reky Snake, kteree bylo od kempu pul hodiny jizdy. Jiz po par minutach jizdy jsem videl, ze v udoli jsou huste mraky. Jakmile jsme prijeli na misto nalodeni, zacalo chcati. Kazdemu bylo prideleno padlo, sustakovka a poradna vesta. V raftu nas bylo i s raftakem 9. Jen chvili po odrazu od brehu dest zesilil, zacal foukat studeny vitr a do nas vsech se pustila takova kosa, kterou nikdo z nas pred tim v zivote nezazil. Tak jsme dostali od raftaka informace co delat az budeme padat z raftu do vody. Vsichni se samozrejme tlemili. Taky nam rekl, ze voda ma 4 stupne a to vsechno kombinovane s vetrem a destem dosahuje na hladine reky bodu mrazu. To uz jsme se tolik nesmali. Pred nami byli prvni pereje. Predni tri lidi po kazdych perejich vstavali ze dna raftu, protoze je ty "vlnky" splachly dovnitr. Na jednom ze stromu jsme zahledli orla.
V polovine cesty nas cekaly nejvetsi pereje. Vsichni se opet zacali tlemit. Jak jsme se priblizovali, tak smich postupne utichal. Holky z Anglie byly vydesene, ze to nemuzeme projet. Prvni vlna mela asi dva metry. Jediny ja jsem se neustale tlemil (viz foto). Zapricil jsem si jednu nohu poradne v raftu, abych nevypadl a sli jsme na to. Prvni vlna splachla ctyri lidi do raftu, nikoho ven. Nas raft se na prvni vlne jakoby zlomil do 90 stupnu. Splouchanec zasahl i me, bylo to neco jako solidni facka. Na techto nejtezsich perejich nas take jedna firma vyfotila, pozdeji jsem si objednal jednu fotku za pouhych 15 babek. Nasledovaly dalsi a dalsi pereje, ale ne uz tak velke. Po dvou a pul hodinach skvele jizdy za pomerne pekneho a tepleho pocasi jsme dorazili do cile. Mel jsem pocit, ze nemam telo. Tedy videl jsem, ze nohy jsou, ruce take, ale nic jsem necitil. Z raftu jsem lezl jako starej dedek. Muj prvni dotek se zemi byl necitelny. Jak jsem sedel celou tu dobu nehybne ve studenem pocasi obkrocmo na raftu s nohama do O, tak jsem take pak chodil. Svaly byly tak ztuhle, ze jsem se nemohl poradne narovnat a ty ocka mi vydrzely aspon deset minut. Opet jsem tam zabavoval partu, moje O nestesti jim bylo k smichu. Jo a taky jsem si asi sedrel hodne moc zubni skloviny. Pak jsem uz jenom myslel na teple suche obleceni a neco k jidlu. I pres to vsechno teplo, co jsme tam na rece zazili, to bylo skvele.
Po obede jsme jeli do Jacksonu na
nakupy a na skromnou soukromou prohlidku. 5 lidi vcetne me chtelo jet do Grand
Tetonu na 3 hodinovou turku, ale bohuzel stale prselo, tak jsme byli prinuceni
pridat se k ostatnim a obdivovat krasy a osklivosti moderniho kovbojskeho
mestecka. Ten den jsme se take dozvedeli, ze v Salt Lake City (Utah), coz bylo
od nas nejakych 200 km, se prehnalo tornado. Bylo to z tech rychlych zmen v
pocasi. Stejne jako u nas. Navecer jsem si s Petem zahral basket proti nejakym
amikum. Ten jeden se me klasicky zeptal od kud jsme. Ja na to z CR. On na me
samozrejme cucel jako na bulika, tapal a tapal, nevedel, ktera bije. Mozna se
jeho mysl zatoulala prilis hluboko do oblasti stredni Afriky. Pak ten druhy mu
rekl - Ceskoslovensko. On kratce pritakal, coz me nenaplnilo presvedcenim, ze z
te Afriky vypadl. Po basketu jsme dali whirpool, sprchu a dobrou veceri a
skoncili jsme u nedobreho americkeho peniveho moku.
Den osmy, ctvrtek 12. srpna mapa
Rano jsme jiz rutinne slozili stany,
napakovali auto a jeli jsme z Wyomingu do Idaho. Po nekolika malo kilometrech
jsem (nerad se opakuji, ale byl jsem to znovu ja) uvidel dalsiho obrovskeho
losa, tentokrat samici. Projizdeli jsme mesty Idaho Falls, Twin Falls a skoncili
jsme v kempu Nat Soo Pah uprostred niceho. Vsude kam se clovek podival, byla
prerie, stromy byly pouze v kempu. Tento den byl povazovani za relaxacni. Se
vstupem do kempu jsme dostali razitka na ruku jakozto volny vstup do mistnich
bazenu s teplymi prirodnimi prameny. Tak jsme se dvakrat dvachtali - po
postaveni stanu a po veceri. Meli tam mensi tobogan a dve skokanska prkna.
Vydovadeli jsme se velice dobre. Vecer se vsude kolem nas blyskalo, tak jsme
ocekavali bourku. Ta se ovsem nekonala a my jsme nezmokli.
Den devaty, patek 13. srpna
mapa
Ve tento den nas cekala nejdelsi cesta. Prejizdeli jsme z Idaho do Nevady k jezeru Tahoe. Trasa merila 800 kilometru. Projizdeli jsme nezabydlenym uzemim, kde byly jenom malinke keriky a navic vetsina zeme byla spalena od pozaru. Na obed jsme sjeli z dalnice do prostred sousediciho udoli. Uz pred tim jsem cestou pozoroval zvireny pisek. Pri obede jsem si jako vzdy prohlizel krajinu, kdyz v tom okamziku se asi kilometr od nas zacal virit pisek. Behem nekolika vterin bylo z viriciho pisku solidne vysoke tornado. Vselijak se kroutilo a po peti minutach zmizelo. My jsme urychlene dojedli a mazali od tamtud. K jezeru jsme dojeli a po 7 hodinach stravenych v aute. Kemp se nam moc nelibil. Byl prelidneny a navic vsude samy prach, zadna trava. Prezit jsme to museli. Po postaveni stanu jsme sli k jezeru. Vecer jsme pak jeli do mesta Tahoe, vygamblovat nejaky ty ctvrtaky v mistnich kasinech. Kasina presne jako z filmu. Plno lidi, plno zetonu, plno penez. Tak jsem hral se ctvrtaky. Ten kdo sedi u automatu a hraje dostava piti za darmo na ucet podniku. Prohraval jsem 8 dolaru a rekl jsem si, ze ten onen ctvrtak je posledni. No a uz to tam bylo - vyhral jsem zpet 20 ctvrtaku a pak jeste neco, nakonec jsem byl pouze 3 dolary v minusu. Do kempu jsme se dostali v jednu hodinu.
Jezero Tahoe a malý výlet na loďce
Rano jsme vstavali trochu pozdeji. Alespon jsme to tak chteli. Problem byl v tom, ze jsme si zapomneli presunout hodinky o hodinu zpet, tudiz jsme vstavali o hodinu drive. Po snidani jsme vyrazili na malou turu kolem jezera Tahoe. Splhali jsme do vysky zhruba 2600 metru, ze kterych byl nadherny vyhled jak na jezero Tahoe, tak na druhou stranu, na Nevadu. Po ture nasledovala opet plaz u jezera. Navecer jsme pak meli jednu z mala veceri, ktere jsme nevarili - pizzu. Po veceri jsme meli objednanou trihodinovou plavbu na plachetnici pri zapadu slunce. Bylo to moc pekny. Sedel jsem mezi samyma babama. Piti bylo v cene a my s Mikem jsme bavili celou skupinu. S postupem casu byla zabava lepsi a lepsi. Holkam zacala byt zima a ke konci jsem uz cititl, ze bych mel zanechat penivy mok v neotevrene plechovce. Po skonceni plavby jsme se opet objevili v kasinu. Tentokrat jsem uz ovsem nehral. Po dalsich pivech jsme se presunuli do restaurace, kde jsem vse zavrsil ne pivem, ale zmrzlinou. Cas prijezdu do kempu: 2:30, rano jsme vstavali o pul sedme !!!
Den jedenacty, nedele 15. srpna
mapa
Vstavali jsme tedy velice brzy, abychom se co nejdrive dostali do Yosemitskeho narodniho parku. Po vsech nutnych procedurach jsme vyrazili o pul osme. Nejprve jsme sjeli cestou zpet do Nevady a pak jsme zamirili smerem k jezeru Mono, Kalifornie. Dalsi z ledovcovych jezer, jezero Mono, se vyznacuje tim, ze uprostred jsou dva lavove ostrovy a na jedne casti u brehu vyveraji teple prameny, ktere vytvareji jakesi stalaktity. Pak jsme pred sebou meli uz jen jediny cil - Yosemitsky park. Do parku jsme vjizdeli po zdolani nekonecneho stoupani do sedla v nadmorske vysce 3.031 metru. Pred nami se otevreli neuveritelne vyhledy na vsechny svetove strany. Skalni masivy, ktere tu priroda utvorila, vypadaji jako jedne kus ohromne skaly, takovy monolit. Ty jsou hladke a steny misty dosahuji prevyseni vice nez tisic metru. V Yosemitskem parku se take nachazeji jedny z nejdelsich vodopadu na svete. Yosemitsky Vyssi vodopad pada do hloubky okolo 800 metru. V celem parku se pak nachazi desitky dalsich. Nase prvni kroky v parku vedly k sekvojovym stromum, ktere jsou stare nekolik tisic let. Jejich kmeny jsou tak velike, ze deset lidi nestaci na objemuti celeho stromu. Dale jsme zajeli do mistniho navstevnickeho strediska, ktere se nachazi v nadhernem udoli obklopenem skalnimi masivy. Navecer jsme zamirili tesne za hranice NP, kde jsme po dalsi dva dny stanovali. Tri lidi z cele skupiny se rozhodli, ze dalsi den pujdou na vetsi turu (Jo a Pete Australie a ja) a ostatni si dji pouze mensi prochazky. Vecer jsme dali par piv a holky si sly vyprat pradlo. Jelikoz pracky byly asi kilometr vzdalene, Mike je svezl tam a zpet. Na ceste zpatky videli cerneho medveda, ktery si to upaloval do kempu. Pry nemohly usnout. Vsichni museli dat vsechno jidlo i zubni pasty ze stanu pryc, aby si nahodou medved nechtel vycistit zuby...
V Yosemitském parku mají opravdové bonsaje...
Den dvanacty, pondeli 16. srpna
Rano jsme vstavali v sest hodin, v sedm jsme jiz byli na ceste. Nase tura zacala o pul osme, kdy jsme byli vysazeni na upati masivu Glacier Point. Stoupali jsme z nadmorske vysky 1000 metru do 2200. Vzdalenost nebyla mezi temito dvema misty velika, ale prevyseni delalo problemy. Cesta byla strasne prudka. Behem cesty se nam naskytaly unikatni pohledy na cele udoli a vsechny okolni masivy, vcetne hory Half Dome, coz je nejznamejsi bod na mape celeho parku. Po dvou hodinach jsme se konecne vysplhali na Glacier Point odkud byl pohled na udoli jako z letadla. Videli jsme uplne vsechny nejvyssi masivy a take 4 nadherne vodopady. Po stoupani prislo klesani do mensiho udoli, kde protekala ricka, ktera take tvorila vodopad. Od udoli prislo opet skvele stoupanicko. Za par hodin jsme se dostali k vodopadu Nevada a posleze k vodopadu Vernal. Oba dva meli vice nez sto metru. Po zdolani zhruba 23 kilometru jsme pomalu padli pred obchudkem na lavicku, kde jsme byli o hodinu drive, nez bylo domluveno. Uz jsem se tesil na kemp a na jidlo. Nikdy ale nezapomenu na pekne vyhledy, na celou tu skalnatou krajinu, kterou jsme ten den videli.
Kochejte se... Vlevo El Capitan, na pravo Half Dome a vodopad Nevada
Po prijezdu do kempu jsme se navecereli, dali par piv. Kdyz uz vsichni
chteli jit spat, tak jsme se ja a Dick z Holandska rozhodli zahrat si na lovce.
Jelikoz si nas medvedi za celou cestu nenasli, tak jsme je sli hledat my. Navic
holky videly medu bedu den pred tim blizko kempu, tak jsme zamirili na to uplne
stejne misto. Vzali jsme si dve nejlepsi baterky a sli jsme. Bylo asi jedenact
hodin, kdyz jsme vychazeli. Co jsme vedeli bylo to, ze jsme museli neustale
delat aspon maly hluk, aby se nas nejaky brucoun nelekl a nezautocil. Cestou
jsme potkali dva lidi a tak jsme se jich zeptali, jestli nahodou nenarazili na
medveda. Rikali, ze ne. Bylo to asi po 15 minutach co jsme vyrazili od stanu,
kdyz v tom nas ti dva, co jsme je potkali, zavolali, ze tam maji medveda. Tak
jsme nastartovali trysky. Kdyz jsme se konecne dostali na misto, tak jsme
zpomalili a ztichli. Chvili jsme medveda hledali v lese a nakonec nase baterky
svitili promo na nej. Byl tam. My jsme stali na ulici a obrovsky
medved cerny byl od nas slabych 20 metru. Medved neco jedl. Sedel na zadku a
prednimi tlapami si neco pridrzoval a jedl to. Bylo to nadherny ho pozorovat,
byl to opravdu kusan. Jen jak sedel tak mel okolo metru a pul. Mel obrovskou
hlavu, male usi a casto hlavu otocil smerem k nam, aby si na zkontroloval. Jeho
oci v zari baterek svitili do oranzove barvy. Bylo to neco naprosto
neuveritelneho. Videl jsem medveda. Asi po peti minutach a po tom, co dojedl, se
odsoural hloubeji do lesika, ktery delil dve casti kempu. Sel smerem, kde jsme
meli stany. Stali jsme tam jako opareni a ja tomu porad nemohl uverit, ze se me
to opravdu podarilo. Zustali jsme jeste asi pul hodiny, kdyby se nahodou chtel
vratit. Nic. Od tech lidi jsme se dozvedeli, ze medved prisel k obrovskemu
kontejneru s odpadky, otevrel si polovinu, vyskocil si na tu neotevrenou pulku a
od tamtud vyhrabaval nejake jidlo. Jelikoz ho nekdo vyrusil, tak si neco odnesl
do lesika, kde jsme ho pak pozorovali. Po teto zkusenosti jsem ani pomalu nemohl
usnout. Ne proto, ze bych se bal, ale protoze jsem furt premyslel o tom, ze se
to jen tak kazdemu nepodari videt tak pekne zvire. Mozna v Zoo. Jak jsem jiz
napsal pred tim, my jsme vsechno jidlo uzavreli a uklidili a vsechny veci, ktere
by mohl medved citit ze stanu, byly presunuty na bezpecne misto. Jenomze co je
za prekazku pro medveda dostat se do auta. Uz se to tam taky stalo...
Den trinacty, utery 17. srpna mapa
Rano jsem byl jeste neustale v euforii z medveda. Sel jsem si vycistit zuby. Asi 15 metru od naseho stanu byl dalsi veliky kontejner. Polovina byla otevrena (vim, ze jsme to na noc zavirali) a vsude kolem kontejneru vyhazene odpadky. Medved. Asi si pockal, az ho nikdo nebude otravovat a sel na lov znovu. Takze jsme ho meli, da se rici, primo za zady. Kazdemu jsem s nadsednim vypravel, jak jsme vycmuchali medveda. Nekteri si mysleli, ze si delame srandu.
Po nalozeni auta jsme vyrazili
smerem k zalivu a mestu Monterey. Mesto Monterey se nachazi asi 70 mil
jizne od San Francisca. Nejprve jsme zajeli postavit stany do kempu, ktery lezel
primo u more a obrovskych pisecnych dun. Naobedvali jsme se a vsichni jsme
vyrazili do
mesta. Sedm lidi vc. me melo objednane kajaky - singly a druha cast
sla do mesta do akvaria a nakupovat. Kajaky jsme meli pronajate na 3 hodiny.
Dostali jsme kalhoty, sustakovku a vesty a padla a uz si to mazali k mori, kde
nam dali kratkou instruktaz. Pobrezi je v Monerey zastavene, tak jsme se
rozhodli vyjet si lehce za mesto na otevrenejsi more a smerem na kteroukoliv
plaz. Po nekolika malo zaberech jsme narazili na hejna meduz. Za dalsi kratkou
chvili jsm videli tulene!!! Nadherna hrava zvirata. Za dalsi chvili jsme
narazili i na morske vydry, ktere zabavovaly samy sebe. Delaly kotoul ve vode,
honili si zadni ploutve. Sranda je pozorovat. Kolem nas poletovali ruzne kachny,
rackove, hodne moc dalsich druhu ptaku vcetne krasnych pelikanu, kteri lovili
ryby. Letali tak nizko nad hladinou, ze sem a tam telem nebo kridlem
zavadili o vlnu. Na Mikove kajaku se dokonce usadil jeden racek. Asi se mu to ze
zacatku velice libilo, tak se nechal vozit. Pak se ovsem asi nasral, pricemz si
u toho i usral a odletel. No a Mikovi po milem rackovi nezbylo nic jineho nez
hovno na pridi.... Jak smutne. Tesne pred plazi, kde jsme si dali maly odpocinek,
se tesne pred mym kajakem vynoril tulen. Dival se presne na
opacnou stranu nez
jsem byl ja. Mohlo to byt tak pet metru. Zkusil jsem padlovat zpet, abych ho
nevyrusil. Bohuzel se otocil po zvuku padel a strasne se lekl. Okamzite zmizel
pod vodou. Myslel jsem si, ze dostal infarkt, ale asi po pul minute se vynoril
za mou zadi a asi pet minut me pronasledoval. Byla to sranda, chtel si hrat.
Cesta zpet po odpocinku probehla v naprostem poradku. Tri hodiny stravene v
kajaku na mori byly akorat. Vsem se to strasne libilo a ja jsem byl rad, ze jsem
se misto akvaria rozhodl pro kajak, i kdyz me to vyslo na tricet dolaru. Po
dojeti zpet do kempu jsme meli veceri, po niz jsme dali par rutinnich a hura do
baru. Z baru se pak jelo do kempu a odtud pak na nocni plaz. Sedli jsme si na
nejvyssi dunu a poslouchali vitr a more. Byla to pohoda. Do stanu jsme se
dostali az ve 3 rano.
Den ctrnacty, posledni den treku, streda 18. srpna mapa
Po slozeni stanu jsme se vypravili smerem San Francisko (SF). Cesta kolem pobrezi vedla primo po utesech, ze kterych byl pekny pohled na more. Cesta se dost klikatila. Do SF jsme se dostali asi za 3 hodiny. Nase prvni zastavka byla na Golden Gate Bridge (znamy most), klasicke turisticke atrakci. Most postaveny ve tricatych letech tohoto stoleti je dlouhy skoro tri kilometry, doparava a chodci se pohybuje ve zhruba 120 metrech nad hladinou more a pilire mostu se tyci do triset metrove vysky. Most odolal doposud vsem zemetresenim, ktere SF postihla a na moste neprasklo ani jedine lano. Pracuje zde stala nateracska skupina, ktera bez prestani pouze natira most z jednoho konce na druhy a opacne. Most je casto alespon z casti zakryt nizkou oblacnosti z Pacifiku. Z mostu je dobre videt centrum SF a svetozname poroslule ostrovni vezeni Alcatraz. Po prechodu mostu jsme projeli pristavni casti, kde jsou tisice obchudku, restauraci a baru. Dale jsme zamirili na proslulou Lombard Street, ktera se nachazi na jednom z nejvetsich a nejstrmejsich kopcu, kterych je v SF vic nez dost. Lombard Street je ulice, ktera misto toho, aby byla rovna, tak ma male serpentyny. Projizdet se tu muze rychlosti 5 km / hod. Ulice jsou tu tak strme, ze na nekterych maji na chodnicich maji schody se zabradlim. Ulice jsou opet postavene geometricky vetsinou do ctvercu. Jednou jsme jeli taxikem a ridic jel trochu rychleji, tak jsme po prejeti kazde ulice poskocili aniz by jsme citili silnici. Take jsme si udelali fotky tramvaji jezdicich po techto strmych ulickach. Ty jsou pohaneny lanem, ktere je umisteno hluboko mezi kolejnicemi pod povrchem vozovky.
Nasledoval rozluckovy obed v cinske restauraci. Obed byl vyborny. V jidle jsem mel tolik feferonek, ze jsem z toho zcervenal jako rak a byl jsem na rucnik. Tam jsme se rozloucili a bylo. Bylo to divne. Najednou jsme uz nemeli vsechny ty lidi kolem sebe. Zbylonas pet. Pete a Jo Astralie a holky z Velke Britanie a ja. Ubytoval jsem se v hostelu v centru SF a okamzite jsem vypadl, protoze se mi to tam vubec nezamlouvalo. Prosel jsem cele mesto. S ostatnimi jsem mel sraz na molu 39, pred akvariem. Zkouseli jsme koupit vstupenky na Alcatraz, ale bohuzel se nam to nepodarilo. Bylo zabukovano na dva tydny dopredu. Prosli jsme si cely pristav a ruzne obchudky a skoncili v restauraci, kde varili vlastni pivo. To stalo 5 dolaru. No nekup to, kdyz to je tak levny!! Tam jsme se navecereli a zasli o bar dal, dat si jenom pivo. Pozde vecer jsme se pak nechali taxiky rozvozit do nasich prechodnych utocist. Muj hostel nebyl nic moc, ale za 22 dolaru jsem si moc vyskakovat nemohl. Na pokoji jsem mel dalsi tri lidi, ktere jsem vubec neznal. Bral jsem to opravdu jenom na prespani. Vysprchovat se, vyspat, vycistit zuby a hned upalovat pryc.
San Francisco - Alcatraz, Golden Gate Bridge, Lombard street a místní šalina
Ctvrtek, 19. srpna, den absolutne
predposledni
Rano jsem vypadl z hostelu v 8 hodin. O pul devate jsem mel cekat pred ubytovnou holek z Anglie. Potom jsme vyrazili smerem molo 39, kde jsme znovu zkusili, jestli nahodou nekdo nebude prodavat vstupenky na alcatraz. Bohuzel. Po projiti celeho pristavu, odkud vyjizdeli vyletni lode, jsme se rozhodli pro jednu spolecnost, se kterou jsme podnikli maly vylet. Dostali jsme sluchatka s prijimacem a pri cele ceste jsme poslouchali o historii. Nejdrive jsme pluli ke Golden Gate Bridge, po kterem jsme den pred tim sli. Obkrouzili jsme ho a smerovali jsme k ostrovu Alcatraz. U SF je take jeste dalsi ostrov - Angel. Ten je neblaze prosluly tim, ze v minulosti slouzil jako shromazdiste lidi, kteri utikali do USA za praci a svobodou. Bylo to pry jako vezeni. Nikdo nemohl z ostrova pryc. U Alcatrazu jsme se na chvili zastavili, protoze nam toho rekli malinko vice nez o ostatnich mistech. Alcatraz je ostrov, ktery slouzil v letech 1934 - 63 jako vezeni s nejprisnejsi ostrahou. Bylo zde na 200 nejhorsich veznu z celych statu. O ne se staralo 140 dozorcu, kteri bydleli s rodinami hnedka vedle hlavni vezenske budovy. Alcatrazu se take rika Skala - The Rock. Za cele obdobi zde zaregistrovali na 50 pokusu o utek, pouze tri z nich byly uspesne. O samotnych veznich, kterym se podarilo uniknout, nikdo nikdy neslysel. Neni jasne, zda vubec utek prezili. Alcatraz byl povazovan za izolacni vezeni. Kazdy vezen mel svou vlastni celu. Ta byla pomerne mala. Pry se tam nemohli vezni ani natahnout. Za to ale v kazde cele bylo male okenko. Na samem vrsku ostrova je prave tato velika budova s nepohodlnymi celami. Pak jsou na samem okraji ostrova dalsi budovy - pradelna a domov pro dozorce a jejich rodiny. Deti byly kazdy den prepravovany (nekdy i s vezni) do skoly a zpet. Za dalsich deset minut jsme byli jiz zpet v pristavu. Nasledoval pochod do cinskeho mesta - cast SF. Potom jsme se museli vratit zpet k pristavu, kde jsme meli sraz s nasimi australskymi prateli. Vsichni jsme spolecne poobedvali a vyrazili se podivat do jednoho obchodu a pak jsme zasli do jednoho baru. Nasledoval opet dalsi a jiny bar, tentokrat uz opet v pristavu. Uz se pomalu stmivalo. Museli jsme se take rozloucit s Petem a Jo, kteri leteli vecer zpet do Australie. My jsme se pak jen tak prochazeli po pristavu a zapadli zpet do baru, kde uz nas velice dobre znali. Dokonce nam servirovali i pivo zdarma. O pul noci jsem se rozloucili a nechali se taxikem odvezt do ubytoven.
Den zatracene posledni, patek 20.
srpna
Rano jsem vstal opet rychle a okamzite jsem byl z ubytovny pryc. V pokoji jsem mel opet 3 dalsi lidi, ktere jsem neznal. Nevim ani, jestli to byli ti sami, nebo jini. S holkama z Anglie jsem mel spicha pred moji ubytovnou. Zasli jsme na snidani a pak uz jsme se jen rozloucili. Bylo to smutny po tech skoro trech tydnech. V deset hodin jsem mel objednany taxik na letiste. Vubec se mi nikam nechtelo. Ale musel jsem. Na letiste jsem se dostal vcas, abych si zabral nejake to sedadlo u okynka. Z letadla jsem si vychutnal vyhled na SF a most. Vse to vypada se shora tak malinke a ve skutecnosti je tomu naopak. Z letadla jsem zahledl jezero Tahoe, kde jsme stravili dva dny. U velkych jezer jsem si prohledl Chicago a Detroit. Letel jsem do Clevelandu ve state Ohio. Tam jsem cekal asi dve hodiny na dalsi spoj do Hartfordu. Tak to vsechno skoncilo. Urcite bych to udelal jeste jednou, protoze to byly nejlepsi prazniny v mem zivote...
