Obrázky jsou dole... / Pictures at the bottom of the page

New York, 11. zari 2002, rok pote...

Bylo zhruba jedenact hodin vecer a Kathy me odvezla do Hartfordu na pulnocni autobusovy expres mirici do New Yorku. V autobuse si vedle me sedla klasicka tlusta cernoska - proste big black mama. Tou svoji prdeli do me vzdycky stouchla, kdyz snazila otocit a ja jsem na oplatku stouchl svou spolucestujici, jelikoz mama mela cit pro pohyb v prostoru asi v prdeli. Do New Yorku jsme se dostali lehce, ale uz cestou bylo citit napeti. Vsechny mosty a cela cesta v blizkosti metropole byla hlidana policisty.

Rozhodl jsem se, ze se vydam ke svetovemu obchodnimu centru pesky. Pro newyorcana to je nepredstavitelna dalka, stejne jako pro vetsinu Americanu. Ze 42 ulice a 8 Avenue jsem sel do dolniho Manhattanu zhruba hodinu a ctvrt, dalka by odpovidala zhruba 5 kilometrum. Bylo docela teplo a navic uplne desny vlhko, ze se mi potila i cocka u fotaku. Nekolik set metru pred Ground Zero (nulte podlazi - tak bylo nazvano misto, kde kdysi staly obe veze) jsem narazil na pozarnickou stanici. Byly pred ni kvetiny, svicky a prani. Byl tam na stene take obrazek jednoho pozarnika, ktery bojoval o zachranu lidskych zivotu a sam tam zustal. Hasicu, kterych v troskach zustalo, bylo na desitky. Dohromady toto cislo dela 343. V jedne jednotce, ktera citala kolem dvaceti clenu, jich v troskach WTC zahynulo jedenact...

Pote, co jsem si prohledl vsechny vzkazy u stanice, jsem se opet vydal tam, kam jsem miril. Neustale jsem se koukal do oblak pred sebou, jestli tam nahodou nenajdu veze, podle kterych jsem se na Manhattanu vzdycky orientoval. Misto nich jsem zacal pocitovat, ze vidim silnejsi svetlo od reflektoru, ktere se v oblacich misto WTC odrazi. Jak jsem pozdeji zjistil, byly to stovky reflektoru od Ground Zero, ktere misto tragedie osvetlovalo tak, jako kdyby byl den. Vse bylo navic umocneno desitkami reflektoru od prenosovych vozu a kamer, kterymi byly lemovany postranni ulice. S tim, jak jsem se k mistu blizil, jsem si zacal uvedomovat, ze neustale zrychluji, jako kdyby mi neco ve tri hodiny rano mohlo z Manhattanu utect. Dosel jsem do jedne bocni ulice, ktera byla uplne uzavrena, ale pres zabrany jsem mohl spatrit cast Ground Zero. Tedy spis jsem videl cast niceho. Pouze protejsi stena. Vedle neprostupnych zabran byla mala vzpominkova zed s ruznymi napisy, pranimi a vzkazy (“Nikdy nezapomeneme!”, “Vrat se, tato!” atd...). V tomhle miste si me odchytil jeden zpravodaj z nejakeho detroitskeho radia a udelal se mnou kratky rozhovor. Pak jsem se snazil obejit blok a dostat se blize ke Ground Zero. V rohu te obrovske oblasti bez budov jsem narazil na nejvetsi zed vzkazu a prani, kde byly fotky tech, co tam zustali. No a potom to prislo. Usel jsem par dalsich metru, otocil jsem se doprava a otevrela se predemnou oblast, ktera byla v osvetlena obrovskym mnozstvim reflektoru. Nemohl jsem poznat, kde to jsem, nemohl jsem poznat, kde budovy staly. Vim jen to, ze jsem tam jeste pred rokem byl (11 dni pred utokem) a vse bylo v naprostem poradku. Zacal se mi svirat krk a bylo me docela spatne. Stal jsem zhruba dvacet metru od zacatku obrovske propasti. Zirala na me dira a nic jineho nez dira. Obrovska, ohromna, prazdna dira. Ctverec 150 krat 150 metru. Na okrajich jsou stale videt sloupy a asi 7 podzemnich pater, v prave stene je dokonce videt tubus od metra,  zhruba deset metru pod povrchem. V tehle dire kdysi staly budovy obchodniho centra. Jama okolo triceti metru hluboka, ktera je nejvetsi jamou strasne tragedie - teroristickeho utoku. Uz v roce 1993 se snazil Salam debil Lulin vyhodit budovu do povetri, ale neuspel. Tentokrat byla destrukce totalni a neuveritelne rychla.

Zde je sled udalosti: 8.46 prvni letadlo narazi ze severu do severni veze  9.03 druhe letadlo narazi z jihu do jizni veze, ktera se hrouti v 9.59, 10.30 mizi do oblak dymu i druha vez.

Obesel jsem celou oblast a z dalsi strany jsem se dostal k mistu, ktere bylo pripraveno pro pozustale, jejich zname a pratele. Byl jsem pouhych pet metru od Ground Zero, tedy prakticky na hrane te obrovske jamy. Po me levici byla pristupova cesta, po ktere se vsichni dostavali dolu. Cela oblast byla kratce po mem prichodu uzavrena, takze jsem mel velike stesti, ze jsem se tam vubec dostal a ze jsem tam mohl zustat. Na tomto miste jsem stravil neuveritelnych sedm a pul hodiny. Se mnou tam bylo dalsich asi sto, mozna dveste lidi. V 8 hodin se predemnou zacali prichazet pribuzni od obeti, kteri smerovali dolu do Ground Zero, kde se cely memorial odehraval. Vzpominku zahajuje prichod dudaku a bubeniku, cela oblast je naprosto v tichosti, obcas je vse preruseno preletavajicimi policejnimi ci vojenskymi helikopterami. Nasleduje projev starosty New Yorku Bloomberga a vladnim statu NY Patakiho. Je 8.46 a je tomu na minutu presne rok, kdy prvni letadlo narazilo do veze WTC. Je vyhlasena minuta ticha. V New Yorku se vsechno zastavuje, vsichni svesi hlavu a vzpominaji... Vsem tecou slzy z oci... Je smutna minuta a vubec cely smutny den. Pak predstupuje byvaly starosta New Yorku Rudolph Guilliani a zacina cist jmena 2801 obeti, ktere ten den prisly o zivot nasledkem desiveho teroristickeho utoku. Mezi temi kdo ctou je take Robert DeNiro, Hillary Clinton a mnoho dalsich osobnosti, dohromady 196 lidi. Hlavni ulohu vsak zastavaji samotni pozustali. Zvon zaznel celkem trikrat - pri narazu druheho letadla, pri padu prvni budovy a pri padu druhe budovy. Okoli Ground Zero lemuji tisice policistu a hlavne tisice hasicu, kteri se prisli rozloucit se svymi kolegy. Na samotny zaver je instrumentalne zahrana hymna a na trubku znama melodie, pri ktere jsou vyzvani vsichni uniformovani, aby salutovali. Bez vyjimky se tak stalo. Vsude okolo bylo videt, jak se tisice bilych rukavic zvedlo k hlave. Konec. Vsechno se vraci do normalniho behu.

Na okolnich budovach je stale videt, ze jsou ponicene. Dve budovy jsou zakryte cernym suknem, ale prosvitaji desky, kterymi jsou zakryty diry po oknech. Tech moc nezustalo. Foukal silny vitr a obcas jsem zaslechl, jak neco z techto budov padalo dolu. Byly to zbytky fasady budovy Deutsche Bank. (On the street at the edge of the precipice, passersby flinched as pieces of the facade of the damaged Deutsche Bank building crashed loudly into construction netting. / yahoo.com). Na mnoha dalsich budovach jsou obrovske americke vlajky. Byl jsem rad, ze vsechno probehlo v klidu a s bolavymi zady jsem mazal na autobus.