U soudu v Irsku

Shodou velikých a spletitých událostí z před dvou let jsem se ve dnech 14. - 17. dubna 2002 dostal k soudu do Irska. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Možná se to zdá právě proto, že je to opravdu přitažené za vlasy. Všechno to začalo, když jsem v roce 2000 průvodcoval jednu irskou skupinu v Peci pod Sněžkou. Skupina čítala zhruba 50 studentů. Byli jsme ubytovaní v hotelu Energetik. Všechno se vyvíjelo dobře do okamžiku, kdy se objevil Mr. Kučera - člověk, který měl v té době Energetik na povel. Jednoho mého "iráčka" tam kvůli nadměrnému hluku strčil na stěnu a on si trošku pochroumal bok. Jinými slovy by se jeho pomatený čin dal nazvat napadením. A od té doby to šlo od deseti k pěti. Nějakým schůdným způsobem se celý pobyt dotáhl do zdárného konce.

Ihned po příjezdu této skupiny domů si učitelé jménem studentů stěžovali a to bylo na dlouhou dobu vše. Po dvou letech se ozvali znovu a tentokrát soudní obsílkou. Chtěli po irské cestovce vrátit všechny peníze a za újmu chtěli navíc ještě jednou tolik. Takový obyčejný případ žaloby jako ve Spojených státech (chcípla mi kočka, protože jsem ji sušila v mikrovlnné troubě - jak jsem to mohla tušit, když se o tom v návodu nepíše...). Případy podobného druhu jsou prý v Irsku úplně normální. Taková druhá Amerika, posteskl jsem si.

Z tohoto prostého důvodu mě oslovila irská cestovka, jestli bych jim nepomohl. A tak jsem frčel do Irska. Ještě před odletem se tu na pár dnů objevil spolumajitel irské cestovky (Tom), který si obhlédl jak hotel, tak i všechno okolo, co s tímto případem souviselo. V neděli dopoledne 14. jsem přiletěl do Irska, kde mě na letišti vyzvedli Tom a Zdeněk (majitel pražské zprostředkovatelské agentury Bond). Tom nás provedl historickým středem města (kolem parlamentu, sídla vlády, národního muzea...), zajeli jsme se podívat na skaliska a útesy Howth, které jsou jenom pár kilometrů od centra Dublinu, ale zároveň stále částí města. Toto místo skýtalo nádherný pohled z vysokých útesů směrem na Anglii . Poté jsme se byli mrknout na pláži, která je u dublinského zálivu a pak jsme zamířili do hospůdky na nějakou tu irskou lahodu do Temple Bar - kulturní centrum Dublinu s mnoha a mnoha hospodami.

skaliska Howth	jsou vidět i z letadla	přál bych vám cítit ten čerstvý vzduch	Tom - spolumajitel cestovky NST	loď směřující do Anglie	pláž u města s krásnými komíny
parlament, snad	parlament	Dublin je obležen umělci	galerie - zrovna vystavují Moneta	prostě pěkný strom	všude jsou upravené parky
hmmm, už si nepamatuji	sídlo starosty, funkce neplacená!!	odpočítavadlo na přechodu pro chodce	vítězný oblouček	pěší zóny	s umělci
a zase umělci	a pak lidi, moc lidí	knihovna a areál Trinity College	vstup do Trinity College	univerzitní "náměstí"	pohled od vstupu
starý parlament	nejstarší most Halfpenny Bridge	směr záliv	soudní budova	kancelář NST	kancelář NST

Druhý den, pondělí, byl pernější. Od rána jsme byli v sídle cestovky a tam jsme se všichni navzájem seznamovali se stavem věcí ohledně případu. Odpoledne jsme měli schůzku s člověkem, který nás měl u soudu zastupovat. Prý si účtoval hodinové sazby v trojciferné hodnotě - a nebyly to Koruny... Po schůzce jsme se vrátili do cestovky. Pozdě odpoledne jsme se odtamtud konečně vyhrabali, ale stále jsme ještě měli dostatek materiálu k prostudování. Po dobré večeři jsem usnul nad tou spoustou papírů. V úterý byl den D. Všichni jsme se nastrojili do kváder a odhodlaní jako jeden muž jsme na ty vydřiduchy vyrazili. Měli jsme stání u soudu nejnižší instance, kde o všem rozhoduje samosoudce. Už jsme měli přijít na řadu, ale Tom na radu svého zástupce celou záležitost vyřídil mimosoudním vyrovnáním. Těsně před okamžikem našeho výstupu na scénu se zástupci obou stran začali dohadovat o částce, která by připadla na hlavu a zdaleka nebyla tak vysoká, jak si to asi ti "poškození" představovali. K soudu tedy nedošlo. Asi dostali strach z toho, že bych mohl být moc dobrý svědek :o). A dobře jim tak. Stejně cestovku pěkně ošulili, ale snažili se je oškubat ještě víc. Tady bohužel vidíte, jak to bude u nás za pár let fungovat...

Team of Winners 1	Team of Winners 2	místo, kde dříve lodě platily clo	do Irska proudí peníze z EU	a tak se staví, až to hezké není	můj hotýlek

Po soudu jsme se se Zdeňkem zajeli převléct do hotelu a ještě jsme rychle navštívili centrum města. Prolétli jsme ještě pár míst, ale protože jsme z toho celého divadla byli unavení, vrátili jsme se brzy do hotelu. Tom nás pozval na večeři do čínské restaurace, moc mi chutnalo. Další den brzy ráno už jsme oba frčeli do Prahy a já jsem hned z Prahy valil na Hanou do Olomóca. Tak to tedy byl příběh, jak jsem v Irsku (málem) stanul u soudu. Možná bez toho soudu by návštěva Dublinu byla příjemnější.