Bylo pondělí, 30 července 2007. Po několika týdnech příprav, desítkách nákupů a mnoha hodin studování podkladů, map a průvodců, shánění článků na internetu a několika společných schůzkách, se začala uskutečňovat pánská jízda, cesta za dobrodružstvím a zkušenostmi: právě jsme vyrazili do Švýcarska, abychom pokořili nějakou „čtyřku“, vyzkoušeli nové vybavení a hlavně sami sebe.

Vzhledem k tomu, že jsme byli téměř bez zkušeností s opravdovou vysokohorskou turistikou, výběr hory padl na relativně lehkou čtyřtisícovku – Breihorn (4159). Ne že bychom byli úplní zelenáči – s vysokohorskou turistikou jsme měli všichni zkušenosti, ale nad 3000 a na ledovci se zatím nikdo nepohyboval. Jeden člen leze, druhý se zabývá outdoorovými aktivitami a další dva se rychle učí.

V to pondělí jsme vyjížděli celkem brzy, abychom se vyhnuli zácpám v pondělní Vídni, ale náš pátý člen – navigátor Míra v mobilním telefonu – doporučil trasu přes Prahu, Plzeň a Mnichov. Míra občas doporučoval trasy, které vůbec neexistovaly, nebo mu chyběla data o nových silnicích, takže jsme občas cestovali v poli. S Mírou to tedy bylo trochu složité, jak neměl dostatek satelitních signálů, mlčel, ale pak zase moc mluvil. Chudák musel snést i pár ostrých slov. Prahou jsme projeli už v 7 hodin, v Mnichově jsme byli kolem 10. Jednou jsme museli využít „trajektu“, v Mírově žargonu je to název pro průjezd tunelu po železnici. To bylo již ve Švýcarsku a průjezd jedním z masívů trval asi 20 minut. Cesta se ve Švýcarsku hodně klikatila a kopírovala hluboká a dlouhá údolí, výhledy z auta byly nádherné. Do našeho cíle – kempu v Täschi – jsme dorazili kolem šesté hodiny, cesta tedy trvala i s přestávkami okolo 14 hodin, ujeli jsme 1200 km.

Täsch bylo poslední městečko, možná spíše vesnice, před samotným střediskem Zermatt, poslední dostupný kemp. Dále nebylo možné jet autem, ta musela v Täschi zaparkovat a do Zermattu se dostat vláčkem. Do Zermattu se totiž mohly dostat pouze elektromobily. Z kempu bylo perfektně vidět místo, kam jsme se chystali – Breithorn. Hora byla opticky hodně vysoko a měla nádhernou bílou čepici. Postavili jsme stany, dali si večeři a učinili poslední taktická rozhodnutí a stanovili jsme plán na další dva dny. Další den jsme měli rezervovanou chatu ve třech a půl tisících, tak jsme se tam museli dostat.

IMG_4437.JPG	IMG_4438.JPG	IMG_4440.JPG	IMG_4442.JPG
IMG_4443.JPG	IMG_4458.JPG	IMG_4460.JPG	IMG_4461.JPG
IMG_4463.JPG	IMG_4465.JPG	IMG_4467.JPG	IMG_4489.JPG
IMG_4516.JPG	IMG_4517.JPG	IMG_4518.JPG	IMG_4524.JPG
IMG_4526.JPG	IMG_4527.JPG	IMG_4528.JPG