A BYL. Krátce po rozednění nás probudil silný vítr. Ve stanu to bylo celkem příjemné. Sice se nedalo spát, ale ve spacáku bylo teplo a vítr mi byl v celku ukradený. Ovšem v jistém okamžiku silný vítr zesílil a z příjemného bylo nepříjemné. Náš stan se začal pod náporem větru celkem drasticky ohýbat a dokonce jsme mysleli už na nejhorší, že bychom také mohli vzlétnout. Slova Radka byla dosti výmluvná: „ty vole, tak teď se bojim“. V tom jsme oba začali vyztužovat nohama kostru našeho stanu, abychom zabránili prohýbání. Podobně na tom byli i naši kolegové, kteří drželi vnější celtu stanu rukama protaženýma malýma škvírkami v zipech vnitřního tropika. Když vítr i s drobným deštěm přešel, bylo zase jako vymeteno. Obloha modrá, po větru a mracích ani památku. Jen na návětrných východních stranách velkých kopců byla typická mlhovina, která tam zůstala po celý den. Vrcholky kopců byly pokryté čerstvým sněhem. Po snídani jsme byli skoro již připraveni k odchodu, ale náhle se přihnala oblačnost a vypadalo to na déšť. Už jsme měli batohy na zádech a v tom jsme uslyšeli zahřmění. Bylo jasné, že je třeba vyhledat úkryt. Naštěstí převis byl přímo u našeho tábořiště, takže jsme se ukryli tam. Začalo pršet, přidaly se kroupy se sněhem a foukal i silný vítr. Po převisem jsme čekali zhruba hodinu.

Náš cíl bylo nejdříve sejít do Furi (1800) a pak se uvidí dle počasí. Cestou dolů nás občas proháněl déšť, ale protože jsme měli dobré vybavení, déšť nebyl překážkou v cestě dolů. Těžké batohy nám cestu dolů neulehčovaly, alespoň že jsme měli hůlky. Ve Furi jsme se zastavili u Indiánky a tam si dali polévku a pivo a moc se nám dál už nechtělo. Sílu jsme však našli a vyrazili zase do kopce – cíl byl Riffelalp (2200), stanice zubačky, kde jsme strávili asi 3 hodiny, protože po našem příchodu začalo dost pršet a pršelo bez přestávky. Nevěděli jsme co dál, ale hlavně jsme museli čekat jestli vůbec přestane pršet. Přestalo kolem sedmé hodiny a tak jsme se kousek vrátili, protože jsme po cestě našli nějaké penziony. Jenže ty byly zavřené a neochota místních nás ubytovat byla překvapivá. Na řadu přišel stan a my doufali, že nebude moc pršet. Povečeřeli jsme a hned šli spát. Noc nebyla špatná, spali jsme, trochu jsme klouzali, protože jsme bydleli na mírném svahu. Každý se ráno probudil se skrčenýma nohama nalepený na spodní straně stanu.

IMG_4746.JPG	IMG_4752.JPG	IMG_4756.JPG	IMG_4759.JPG
IMG_4760.JPG	IMG_4761.JPG	IMG_4762.JPG	IMG_4763.JPG
IMG_4764.JPG	IMG_4768.JPG	IMG_4770.JPG	IMG_4772.JPG
IMG_4773.JPG	IMG_4774.JPG	IMG_4775.JPG	IMG_4776.JPG
IMG_4783.JPG	IMG_4789.JPG	IMG_4791.JPG	IMG_4797.JPG